MĚDĚNECKÉ HORALOVY STRÁNKY
Scan10163.JPG
OO MARZEBILE

Po 30ti letech se do Krušnohoří vrátila Marzebila. V rámci soutěže o symbol Krušných hor, který v roce 2012 vyhlásila Destinační agentura Krušné hory v Ústeckém kraji jednoznačně vyhrála právě ona. Pokud půjde vše podle plánu, v roce 2014 vznikne scénář filmu.

Ale dejme nyní již slovo hledačům Marcebily, kteří vypozorovali, že: Marcebila je rozervaná žena okolo třiceti let, která žije povětšinou o samotě, protože je ovlivněna svoji kletbou. Svůj hlavní životní boj tak svádí se samotou a anonymitou, uzavřeností lidí a strachem z neznáma. V létě, když panuje v Krušnohoří relativně nejlepší počasí se pohybuje Marcebila hlavně venku v krajině, poblíž silnic, domů, ale také v hlubokých lesích a v rašeliništích. Ráda se toulá těmito krásnými horami a zároveň vyhledává kontakt s lidmi. Chybí jí vřelé lidské slovo a běžné popovídání si o životních radostech a starostech. Často je tak možno ji potkat u cest, na kraji obce jak se kouká na lidi a ptá se jich na cestu, na to jak se mají, jaké bude počasí a co je nového. Marcebila kvůli své samotě se cítí vnitřně prázdná a potřebuje nutně zaplnit příběhy, které by rozechvěly její srdce a duši. Když ji potkají lidé a popovídají si s ní, sdílí s ní své zážitky, je šťastná a spokojená. Musí to ale být místní příběhy o zdejších lidech. Převyprávěním televizních románků ji nedojmete. Stejně tak se jí nebude líbit, když jí zopakujete příběh, který jste již někomu v Krušnohoří vyprávěli. Pokud ale kolemjdoucí Marcebilu odbyde nebo se jí nepodaří zastavit žádné auto, stává se, že pěšího či cyklistu zavede na scestí pomocí větru, děště a mlhy. Autům může přivodit nehody či nebezpečné situace. Zničehonic se objeví tak hustá mlha, že auta sotva vidí na cestu a jedou krokem. Tím se jim Marcebila mstí. Sama je ale z této reakce nešťastná, protože tuto kletbu získala nedobrovolně. Protože má Marcebila nadpřirozené schopnosti, projevuje se to i na počasí.

Tím, že v Krušných horách od 40. let 20. století výrazně ubylo obyvatel, potkává místní obyvatele čím dál méně. To samotné ji frustruje a nepomáhá v jejím stavu. Stejně tak jí netěší, co vše lidé provedli jejímu lesu na hřebeni Krušných hor.
Na podzim, když si v horách ochlazuje, schovává se stále častěji Marcebila v podzemí, kde má svůj domov. Protože jsou Krušné hory provrtané důlními díly v celé jejich délce, umí se nepozorovaně pohybovat od západu až na východ. Díky tomu, že může využívat prostor, které vydobili horníci, jsou právě oni těmi, které má Marcebila obzvláště ráda a horníci jsou také jediní, kteří mohou odejmout její kletbu. Na podzim a v zimě tak Marcebila v tmě a osamění štol sama sobě přeříkává příběhy, které přes léto slyšela. Někdy si je i zaznamenává. Pokud se jí ale příběhů začne nedostávat, projevuje se její samota tím, že se z podzemí začne vylévat mlha. A jak víme, na podzim začíná mlh rychle přibývat. Ze začátku v září či říjnu ještě slunce vysuší mlhy, protože v pozdním slunci se ještě Marcebila vyhřívá na loukách a kamenech. Později již ale slunce přestane hřát a celý kraj pod horami ja uzamčen v mlze, která postupně začíná být kontaminována špínou z dopravy a těžby. Mlha se začne přelévat i přes hřeben hor a saští Krušnohorci začínají mluvit o Böhmische Nebel o mlze z Čech, která se valí do Saska. Většině obyvatel je mlha nepříjemná a nemají ji rádi. Jediní, kteří umí ocenit krásu a monumentalitu mlhy jsou nepočetní horalové, kteří žijí na hřebeni hor přímo nad mlhou. Pro něj je mlha divukrásná, záludná a někdy i zrádná. Jen tito obyvatelé umí ocenit a pochopit trápení Marcebily, která tuto mlhu ze svého stesku vytváří. Když náhodou slunce v zimě vyjde nad krajinu a mlha se rozpustí, je možné, že Marcebila má návštěvu ve svých štolách. Každoročně se ale uprostřed zimy počasí uklidní a blankytné nebe a bezvětří zachvátí planiny pokryté sněhem. Kdo je ale tím uklidňujícím horníkem nikdo neví. Ví se ale, že v zimě se občas ztrácí zvěř, domácí zvířata, zásoby z lednic – Marcebila potřebuje jíst a obživu má v podzemí prachbídnou.
Na jaře zase postupě Marcebila vychází ven a sleduje, jak krajina oživá pod paprsky slunce. Začíná se další rok, který probíhá stejně jako všechny ostatní. Místní neví, kdo je ten, kdo může Marcebilu odčarovat, kdo ji uklidňuje.
Montanregion-UNESCO

Krušné hory usilují o zápis na seznam UNESCO. Česká i saská strana dohromady připravily nominace a v roce 2015 bychom měli vědět, jak to dopadlo. Doufáme, že tento klip tomu pomůže.Tvůrci.

K projektu / Zum Project / About Project

Vývoj Krušnohoří byl od 12. století rozhodujícím způsobem určován hornickou činností, která byla příčinou vzniku jedinečné kulturní krajiny na obou stranách česko-německé hranice.Četné dodnes zachovalé technické památky a originální pozůstatky hornické a hutnické činnosti poskytují svědectví o společné více než 800 leté historii Krušných hor.
Hornická kulturní krajina Krušnohoří/Erzgebirge byla zařazena na národní indikativní seznam statků usilujících o zápis na Seznam světového dědictví jako sériový přeshraniční statek dne 25. 9. 2012.

Kulturní krajinu Krušnohoří/ Erzgebirge reprezentuje 14 hornických oblastí. Na české straně je nominováno 6 oblastí: Hornická kulturní krajina Krupka, Hornická kulturní krajina Jáchymov, Hornická kulturní krajina Abertamy – Boží Dar- Horní Blatná, vrch Mědník, vápenka s lomem v Háji u Loučné pod Klínovcem a objekt národní kulturní památky Rudá věž smrti ve Vykmanově. Na saské straně je nominováno 8 oblastí zahrnujících 500 objektů z hornické oblasti Altenberg, Freiberg, Marienberg, Annaberg, Schneeberg, Schwarzenberg
a oblasti uranové a uhelné těžby.

HISTORIE OBCE MĚDĚNEC

Nový příspěvek - obrázek

Nový příspěvek - obrázek

Měděnec a jeho historie

Měděnec

Kupferberg


Ivan Cáder - historie obce Měděnec

Měděnec, německy Kupferberg, bývalé svobodné horní město, leží na hřebenu Krušných hor v nadmořské výšce 845 m.

Nad Měděncem se zvedá Mědník, nazývaný někdy Měděná hůrka, na jehož svazích jsou dodnes patrný pozůstatky dolování, trvajícího zde několik staletí. Údajně zde práce horníků začaly již v 10. století, ale prvně je Mědník jako rudní ložisko uveden až r. 1449 v Deskách zemských: „Steingrún cum Kupperspergk". Druhotně pak bylo toto jméno přeneseno i na hornickou osadu, která pod Mědníkem vznikla. Zpočátku se zde dobývaly stříbronosné měděné rudy a teprve kolem r. 1540 byla zahájena těžba chalkopyritu a pyritu pro vitriolovou huť v Horní Halži.Historie obceOd r. 1520 byl Měděnec již městečkem s privilegiem svobodného výkupu stříbra. Poté, co Hanuš z Fictumu si r. 1543 ponechal ze svého šumburského panství jen Měděnec s okolními vesnicemi, se Měděnec stal centrem tohoto nového malého panství.

Bohaté výnosy zdejších dolů přilákaly další horníky, takže již kolem poloviny 16. století byl Měděnec dobře prosperující obcí. Koncem 60. let vsak prosperitu vystřídala stagnace - snad kvůii klesající ceně stříbra nebo zmenšení vydatnosti rud. Syn zakladatele Kašpar z Fictumu se snažil udržet význam Měděnce a proto jej povýšil r. 1588 na horní město. Kromě horních svobod a horního řádu dostali obyvatelé další výhody - např. obecní soinou komoru nebo právo svobodně se stěhovat a převádět jinam svůj majetek. Další majitel Kryštof Taubenreuther z Taubenreuthu sice r. 1605 Měděnci privilegia potvrdil, ale připojil k nim dodatek, že musí nakupovat slad v panské sladovně, nesmí vařit víc než 7 várek piva ročně a ostatní pivo musí nakupovat v panském pivovaru. Jeho vdova Uršula, rozená z Zettelbergu a znovu provdaná pravděpodobně Hackeo- vá nebo Horková, prodala roku 1628 mědě- necké panství Šlikům a sama odešla do Annaberku. Šlikové připojili Měděnec ke svému panství Hauenstein. V té době již ovlivňovala situaci v zemi třicetiletá válka. Měděnec, který se do války značně rozrostl, byl roku 1640 vypálen a dostal se na úroveň pouhé vsi. Některé doly zde ale pracovaly a již roku 1646 dostal hrabě Šlik od Ferdi nanda lil. horní a mincovní právo.Kostel, postavený roku 1581 většinou ze dřeva na konci městečka u silnice do Kotliny, byl až do roku 1651 protestantský. Tvrdá rekatolizace však nakonec zvítězila a zdejší kostel začal spravovat farář z Přísečnice. Dost lidí se však vystěhovalo do Saska, kde měli náboženskou ochranu i lepší možnosti obživy. Berní rula uváděla k roku 1654 v Mě-děnci 49 obývaných usedlostí, jednu pustou a 11 neobydlených. Také skladba obyvatel ukazovala, že Měděnec již vlastně nebyl horním městem, což potvrzovala i berní rula ve svém závěrečném hodnocení: „přes pole semo tam obživení svého vyhledávají...hory stříbrné na 2,1 a 1/2 kukusu dělají, ale žádný užitek nepřináší..."

Další majitel František Arnošt Šlik ve snaze zamezit vylidňování Meděnce omezil práva Měděneckých. Kromě zákazu čepování vlastního piva, příkazu odběru soli jedině od vrchnosti a dalších omezení bylo hlavně zakázáno vystěhování se a převedení majetku z města bez povolení vrchnosti. Na opětovné zoufalé prosby Měděneckých jim to vše zase povolil jen s podmínkou, že po věčné časy budou odebírat od vrchnosti 4 várky piva ročně. Tato povinnost platila ještě na začátku 20. století.

Po polovině 17. století prodal hrabě Šlik panství vévodovi ze Sachsen - Lauenburgu, který ho spojil s panstvím Schlackenwert (Ostrov n. O.). Vévodův syn František Julius dal na Mědníku postavit kapličku jako výraz díků za opět bohaté výnosy měděneckých dolů. Byla zasvěcena Neposkvrněnému početí P. Marie. Rudy však byly využívány jen na výrobu skalice a se zužitkováním mědi a nepatrného množství stříbra se již nepočítalo.

Vévoda Měděneckým přál, potvrdil jim stará privilegia, povolil plné využívání pivovaru a poskytl jim další výhody. Po jeho smrtí v r. 1689 připadlo panství princezně Františce Sibyle Auguste, provdané za markraběte z Badenu a pak dalším členům tohoto rodu, ze kterých již ale nikdo privilegia nepotvrdil.Roku 1748 zde bylo podle Tereziánského katastru 74 „hospodářů" a usedlí museli vykonávat čtyři dny roboty o senoseči. Bylo zde 14 řemeslníků, 5 řezníků, učitel, obchodník s krajkami, varhaník, tavič mědi, 14 horníků, tři formani, dva vinopalníci, císařský celní výběrčí, tři nádeníci a žebrák. Dále je uvedeno, že před lety dolování mědi a výroba vitriolu dávaly obživu horníkům, doly pak nic nevynášely a pro nedostatek dříví byly práce v huti zastaveny, stejně jako i v hamrech.

Po rodině z Badenu přešlo panství na královskou a císařskou komoru. Ta je nejdříve pronajala knížeti Schwarzenberkovi a nakonec roku 1839 prodala hraběnce Gabriele Buquoyové, majitelce panství Červený Hrádek i Přísečnice. Roku 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami, velkostatek Měděnec však ve správě Buquoyů zůstal až do roku 1945.

Začátkem 19. století byl starý kostelík v tak špatném stavu, že musel být zbourán. V roce 1803 se začalo se stavbou nynějšího kostela Narození P. Marie. Pro nedostatek peněz se však dokončení stavby protáhlo až do roku 1819. Je to jednolodní stavba s trojboce uzavřeným presbytářem a hranolovitou věží na západní straně. Ze staré fary byla zřízena škola a farář se přestěhoval blíže ke kostelu. Město bylo několikrát postiženo požárem, ale největší od třicetileté války vypukl 3. 7. 1856 v č, p. 87. Během čtvrt hodiny byla celá ulice v plamenech, jimž padlo za oběť 49 domů s příslušenstvím, pivovar, kostel i radnice, kde shořely Četné listiny a zápisy.

Úpadek dolování vyvolal nové způsoby obživy. Rozšířilo se paličkování krajek a v letech 1817 - 1822 zde byla i krajkářská škola. Ve 40. letech 19. století tu začala výroba hraček a dřevěných hodin, r. 1844 sem byla z Vejprt částečně přenesena výroba pozamentů. Nic se vsak dlouho neudrželo a obec upadala stále víc. Teprve koncem 19. století se začala situace zlepšovat. Za 1. republiky tu byla již továrna na pletené zboží, 24 výroben prýmků, zdobnického zboží a perlových a pletených tašek a rada dalších menších výroben. Postupně zanikaly po roce 1948.

Poválečný MěděnecOdsun německých obyvatel počet obyvatel podstatně snížil a nedostatek pracovních příležitostí zčásti zavinil, že se nepodařilo Měděnec znovu plně dosídlit.Barokní fara, která stávala Šikmo proti kostelu, začala začátkem 70. let 20. století překážet při úpravě komunikace a byla zbořena. Z památek stojí ještě v parku vedle kostela pozdně barokní, trochu poškozené sousoší Nejsvětější Trojice a před kostelem pomník s česko - německým nápisem „V upomínku padlým ze světových válek 1914 -1918, 1938 - 1945". Za parkem zůstalo stát několik starých lidových staveb z 19. století, které mají v patrech zachované druhé vchody pro případ, Že sníh napadl příliš vysoko.Kaple na Mědníku málem nepřežila roky po skončení 2. světové války. Pak však byly přece jen prováděny aspoň nejnutnější opravy. Celkové rekonstrukce včetně interiéru se dočkala v roce 1994. Vrátila se do ní i soška Madony, kterou před zničením zachránil jáchymovský děkan. Originál 170 cm vysoké plastiky je uschován, při slavnostech bývá v kapli její věrná kopiePod kaplí na vrcholu kopce stávalo též několik hotelů."Na Úbočí"-1873 vystavěn ve švýcarském stylu,1924 vyhořel,1925 vystavěn zděný-1935 vyhořel,1937 obnoven jako Unterkunftshaus"Elsterbaude" a znovu vyhořek 5.8.1938 již nikdy nebyl obnoven.K obnově těžby a úpravě magnetitu přikročily v roce 1967 Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice. Pod dalším majitelem byl důl v provozu do roku 1992, kdy byl pro vyčerpání ložiska uzavřen. V dalších letech byly konány různé pokusy s obnovením provozu těžby granát- muskovitických svorů fyrmou Garmica s.r.o, ale vše skončilo roku 1998, kdy bylo přerušeno odčerpávání důlních vod z podzemí a tím došlo k postupnému zatopení dolu.Zastavením práce v dole a ne právě šťastnou privatizací státního statku se v obci značně zvýšila nezaměstnanost. Přes všechny potíže však Měděnec působí hezky a se svoji polohu se stal středisken zimích a letních sportů.Vokolí se nachází několik sjezdovek /Alšovka _Venkov či Horní halže/.V létě se zde provozuje významně cikloturistika neboť Měděnec se nachází na křižovatce ciklotras.

Závěrečná tabulka ukazuje vývoj počtu obyvatel a domů:

Rok -1869-1880-1890-1900-1910-1921-1930-1950-1970-1991-2001

---------------------------------------------------------------------------------

Obyvatelé- 955 -1201 -1101-1157-1159-1011- 1113- 227 -181 -146 -131

--------------------------------------------------------------------------------

Domy - 152- 179 - 177 - 189 - 190 -187 - 194 - 203 -44 - 35 - 38

Kromě trvale obydlených domů je zde ještě 38 objektů individuální rekreace.

10.01.2008 19:50:26
ivancader
mahjong-shot.jpg
Stará dobrá čínská hra
logo%20tech_muzeum.jpg
stránky Podkrušnohorského technického muzea na dole Julius III.
ssh.gif
stránky Spolku severočeských havířů

 

web kamera.jpg
Web kamera Měděnec nádraží náhled na aktuální počasí
559483_3038527972298_1535974596_32048335_325707509_n.jpg
O štole Země zaslíbená
PB.gif
Stránky o   počasí
logo.jpg.JPG
Stráky věnované Kušným Horám
100_1188.jpg
Stránky restaurace Mědník
P6160003.JPG
 Nové stránky věnované ubytování na Chalupě Mědník
Znak.bmp
Obec Měděnec a její stránky
Infocentrum Měd

Infocentrum Měd

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (5111 | 33%)
Ne (5147 | 33%)
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one