MĚDĚNECKÉ HORALOVY STRÁNKY
Scan10163.JPG
OO MARZEBILE

Po 30ti letech se do Krušnohoří vrátila Marzebila. V rámci soutěže o symbol Krušných hor, který v roce 2012 vyhlásila Destinační agentura Krušné hory v Ústeckém kraji jednoznačně vyhrála právě ona. Pokud půjde vše podle plánu, v roce 2014 vznikne scénář filmu.

Ale dejme nyní již slovo hledačům Marcebily, kteří vypozorovali, že: Marcebila je rozervaná žena okolo třiceti let, která žije povětšinou o samotě, protože je ovlivněna svoji kletbou. Svůj hlavní životní boj tak svádí se samotou a anonymitou, uzavřeností lidí a strachem z neznáma. V létě, když panuje v Krušnohoří relativně nejlepší počasí se pohybuje Marcebila hlavně venku v krajině, poblíž silnic, domů, ale také v hlubokých lesích a v rašeliništích. Ráda se toulá těmito krásnými horami a zároveň vyhledává kontakt s lidmi. Chybí jí vřelé lidské slovo a běžné popovídání si o životních radostech a starostech. Často je tak možno ji potkat u cest, na kraji obce jak se kouká na lidi a ptá se jich na cestu, na to jak se mají, jaké bude počasí a co je nového. Marcebila kvůli své samotě se cítí vnitřně prázdná a potřebuje nutně zaplnit příběhy, které by rozechvěly její srdce a duši. Když ji potkají lidé a popovídají si s ní, sdílí s ní své zážitky, je šťastná a spokojená. Musí to ale být místní příběhy o zdejších lidech. Převyprávěním televizních románků ji nedojmete. Stejně tak se jí nebude líbit, když jí zopakujete příběh, který jste již někomu v Krušnohoří vyprávěli. Pokud ale kolemjdoucí Marcebilu odbyde nebo se jí nepodaří zastavit žádné auto, stává se, že pěšího či cyklistu zavede na scestí pomocí větru, děště a mlhy. Autům může přivodit nehody či nebezpečné situace. Zničehonic se objeví tak hustá mlha, že auta sotva vidí na cestu a jedou krokem. Tím se jim Marcebila mstí. Sama je ale z této reakce nešťastná, protože tuto kletbu získala nedobrovolně. Protože má Marcebila nadpřirozené schopnosti, projevuje se to i na počasí.

Tím, že v Krušných horách od 40. let 20. století výrazně ubylo obyvatel, potkává místní obyvatele čím dál méně. To samotné ji frustruje a nepomáhá v jejím stavu. Stejně tak jí netěší, co vše lidé provedli jejímu lesu na hřebeni Krušných hor.
Na podzim, když si v horách ochlazuje, schovává se stále častěji Marcebila v podzemí, kde má svůj domov. Protože jsou Krušné hory provrtané důlními díly v celé jejich délce, umí se nepozorovaně pohybovat od západu až na východ. Díky tomu, že může využívat prostor, které vydobili horníci, jsou právě oni těmi, které má Marcebila obzvláště ráda a horníci jsou také jediní, kteří mohou odejmout její kletbu. Na podzim a v zimě tak Marcebila v tmě a osamění štol sama sobě přeříkává příběhy, které přes léto slyšela. Někdy si je i zaznamenává. Pokud se jí ale příběhů začne nedostávat, projevuje se její samota tím, že se z podzemí začne vylévat mlha. A jak víme, na podzim začíná mlh rychle přibývat. Ze začátku v září či říjnu ještě slunce vysuší mlhy, protože v pozdním slunci se ještě Marcebila vyhřívá na loukách a kamenech. Později již ale slunce přestane hřát a celý kraj pod horami ja uzamčen v mlze, která postupně začíná být kontaminována špínou z dopravy a těžby. Mlha se začne přelévat i přes hřeben hor a saští Krušnohorci začínají mluvit o Böhmische Nebel o mlze z Čech, která se valí do Saska. Většině obyvatel je mlha nepříjemná a nemají ji rádi. Jediní, kteří umí ocenit krásu a monumentalitu mlhy jsou nepočetní horalové, kteří žijí na hřebeni hor přímo nad mlhou. Pro něj je mlha divukrásná, záludná a někdy i zrádná. Jen tito obyvatelé umí ocenit a pochopit trápení Marcebily, která tuto mlhu ze svého stesku vytváří. Když náhodou slunce v zimě vyjde nad krajinu a mlha se rozpustí, je možné, že Marcebila má návštěvu ve svých štolách. Každoročně se ale uprostřed zimy počasí uklidní a blankytné nebe a bezvětří zachvátí planiny pokryté sněhem. Kdo je ale tím uklidňujícím horníkem nikdo neví. Ví se ale, že v zimě se občas ztrácí zvěř, domácí zvířata, zásoby z lednic – Marcebila potřebuje jíst a obživu má v podzemí prachbídnou.
Na jaře zase postupě Marcebila vychází ven a sleduje, jak krajina oživá pod paprsky slunce. Začíná se další rok, který probíhá stejně jako všechny ostatní. Místní neví, kdo je ten, kdo může Marcebilu odčarovat, kdo ji uklidňuje.
Montanregion-UNESCO

Krušné hory usilují o zápis na seznam UNESCO. Česká i saská strana dohromady připravily nominace a v roce 2015 bychom měli vědět, jak to dopadlo. Doufáme, že tento klip tomu pomůže.Tvůrci.

K projektu / Zum Project / About Project

Vývoj Krušnohoří byl od 12. století rozhodujícím způsobem určován hornickou činností, která byla příčinou vzniku jedinečné kulturní krajiny na obou stranách česko-německé hranice.Četné dodnes zachovalé technické památky a originální pozůstatky hornické a hutnické činnosti poskytují svědectví o společné více než 800 leté historii Krušných hor.
Hornická kulturní krajina Krušnohoří/Erzgebirge byla zařazena na národní indikativní seznam statků usilujících o zápis na Seznam světového dědictví jako sériový přeshraniční statek dne 25. 9. 2012.

Kulturní krajinu Krušnohoří/ Erzgebirge reprezentuje 14 hornických oblastí. Na české straně je nominováno 6 oblastí: Hornická kulturní krajina Krupka, Hornická kulturní krajina Jáchymov, Hornická kulturní krajina Abertamy – Boží Dar- Horní Blatná, vrch Mědník, vápenka s lomem v Háji u Loučné pod Klínovcem a objekt národní kulturní památky Rudá věž smrti ve Vykmanově. Na saské straně je nominováno 8 oblastí zahrnujících 500 objektů z hornické oblasti Altenberg, Freiberg, Marienberg, Annaberg, Schneeberg, Schwarzenberg
a oblasti uranové a uhelné těžby.
Nový příspěvek - obrázek

Nový příspěvek - obrázek

Svatá Barbora, patronka havířů

Svatá Barbora je uctívána jako svatá patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků a mhoha dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti a dále rovněž jako ochránkyně proti smrti bleskem, v časech bouří a požárů.

U každého dolu lze najík kostelík či kapli zasvědcenou této světici a její improvizované pomníčky byly a stále jsou havíři často stavěny také v podzemí dolů. Na tomto místě není možné nevzpomenout skvělého hereckého umění Stanislava Neumanna v havířské pohádce Dařbuján a Pandrhola kde při návratu z havířské hospody "Na kocandě" zvesela prozpěvuje:

"Svatá Barbora, panna poctivá, havířům pomáhá, dobývat chleba, do temnejch děr zemských , s nima sestupuje, kahanem nebeským, světlo zapaluje".

Ale kdo byla svatá Barbora a proč tomu tak je?

Povídání o svaté Barboře

Od 14.století patřila Barbora k neoblíbenějším a k nejčastěji znázorňovaným postavám světců, a v 15. století byla mučednice přiřazena ke skupině Čtrnácti pomocníků v nouzi. Od dávných dob byla Barbora také jedním z nejoblíbenějších dívčích jmen.

Jako téměř u všech pomocníků v nouzi je i Barbořin životopis zcela překryt legendami. Říkají, že dívka žila ke konci 3. století jako dcera zámožného Dioskura v Nikomedii, dnešním Izmitu v Turecku. Všude byla obdivována Barbořina mimořádná krása, její učenost a její bystrý rozum. Nejbohatší a nejhezčí mladíci města se ucházeli o krásnou dceru z pohanského domu, avšak ona cítila, že v životě musí být ještě něco jiného, co se jí dosud neukázalo, a každého muže odmítla.

Stále znovu však odcházela Barbora ke skupince křesťanů, kteří tehdy žili skrytě v neustálém strachu před císařskými pronásledovateli. V dlouhých rozhovorech se snažila mladá dívka pochopit víru a učení těchto lidí a stále více dospívala Barbora k poznání, že se jí zde ukazuje její další životní cesta.

Barbořin otec Dioskuros, fanatický nepřítel křesťanů, pozoroval změnu, která se děje s jeho dcerou, a rozhodl se bránit dívce ve styku s křesťany. Dal u svého domu postavit věž, do níž chtěl Barboru zavřít. Když se vrátil z krátké cesty, viděl, že Barbora přikázala zedníkům, aby do věže vezdili tři okna místo naplánovaných dvou.

Rozlícený Dioskuros se ptal své dcery, co to má znamenat, a Barbora mu odpověděla, že je to symbol Trojice. Když mu pak řekla, že mezitím tajně přijala svátost křtu vzplanul Dioskuros hněvem. Přistoupil k Barboře a chtěl ji bít, avšak náhle se otevřela v země a ochránila dívku.

Dioskuros pak dovlekl dceru před místodržícího, který byl rozhořčeným pronásledovatelem křesťanů. Ten dal Barboru zbičovat, avšak ona k tomu poznamenala, že to je jako by byla hlazena pavími péry. V noci se jí zjevil Kristus a zahojil její rány. Nato místodržitel přikázal Barboru bít kyji, pálit ji pochodněmi a uříznout jí prsa. Když chtěl dívku takto znetvořenou hnát ulicemi města, objevil se náhle anděl z nebe a zahalil Barbořino krvácející tělo bílým oděvem. Když místodržitel poznal, že celým mučením ničeho nedosáhl, vydal rozkaz usmrtit Barboru mečem. Dioskuros provedl tento čin na své dceři vlastní rukou. Sotva odložil vražedný nástroj, byl sám zabit bleskem.

Rokem Barbořiny smrti byl prý rok 306. Byla to doba vlády Galeria Valeriána Maxima, zvaného Daia, který vešel do dějin jako jeden z nejbrutálnějších pronásledovatelů křesťanů, které započal Dioklecián. Barbořiny ostatky se prý dostaly kolem roku 1000 do dómu sv. Marka v Benátkách a odtud později na ostrov Torcello před Benátkami. Kolem Barbořiny postavy vznikly v průběhu staletí četné lidové zvyky. Jedním z nejznámějších je řezání větviček. Větvičky z ovocných stromů, uříznuté 4. prosince, se dají do vázy a pak o Vánocích rozkvetou. Patronkou horníků se stala Barbora koncem středověku, patronát se vztahuje na legendu, že se náhle otevřela skála a poskytla Barboře úkryt na útěku před zlostí jejího otce. V Porýní má Barbora velký význam jako družka sv. Mikuláše, na mnoha místech je to dokonce ona, která obdarovává děti. V Čechách je Barboře zasvěcen skvost gotického umění chrám. v Kutné Hoře. V roce 1990 byly odkryty také gotické fresky v kostele v Českém Rudolci, na nichž je zobrazena legenda o sv. Barboře.


Legenda svaté Barboře panně a mučedlníci

Svatá Barbora (vitráž)

svata-barbora.jpg

Svatá Barbora (vitráž)

Barbora svatá, panna a mučedlnice, stkvěla se za císaře Maximiliána, jeji otec jménem Dyoškorus byl, z urozené krve pošlý, ale velice bezbožný muž, a pohanskému modlářství cele oddaný.

Tato dcera byla ve všem velice nerovná svému otci, neb hned od své mladosti kráse a ozdobnosti tohoto světa, a jistému pořádku všech věcí se divila, a skrze takové rozjímání, nejvyššího Stvořitele poznala, protož modlám svého otce mezi oči plila a říkala: Zlému podobní jsou i ti, jenž vás dělají, i ti, jenž vás ctí. Tim spůsobem svatá panna Barbora, jsouci Duchem Svatým osvícená, u víře, v moudrosti, v věku a milosti Boží rostla a se rozhojňovala. Byla jedinkou dcerou svého otce Dyoškora, spanilé tváří a krásy, a vznešená v dobrém životě a svatém obcování.

Její otec vysokou věž dal vystavěti, a tam tu pannu zavřel, kdež ona mnohá pobožná a duchovní rozjímání mívala. Mnozí pak urození a mocní páni, žádajíce ji k manželskému stavu, ná jejího otce nastoupali, protož on všelijakou pilnost k tomu přiložil, aby dceru rozličnými řečmi k tomu namluvil: ale ona v tom mu vždycky odepřela, mluvě, že by to nerovná věc byla, aby po zemské svadbě dychtěti měla, jsouc již k nebeskému ženichovi zasnoubená, neb by tudy a tim spůsobem od Božských rozjímání odtržená býti musela.

Vida to otec, umínil na dalekou cestu od jejich očí se vydati, té jsa naděje, že dcera pro žalost a toužení po otci jeho vůli místo při sobě dá. Mezi tim, nežli odjel, dal lázeň vystavěti a poručil dvě okna do ni udělati, a s tim na cestu se oddal: svatá pak panna rozkázala, aby tři okna ke cti svaté Trojice udělali, a zemi, aneb dláždění znamením svatého kříže ozdobili. Když se otec zase spátkem navrátil, uzřel a nalezl to stavení proti své vůli změněné, což ho velice bolelo a mrzelo, tak že v sobě sám se rozlítil: Ti pak zednický všecku vinu na jeho dceru vzkládali, kterážto odtud dobrou příležitost zjevně o svaté Božské Trojici k mluvení dostavši, otce mnohými spasitedlnými slovy ku přijetí víry Pána Ježíše Krista napomínala.

On však tak zmužilou řečí své dcery víceji k hněvu se pohnul, a jsa nešlechetnosti a bezbožnosti plný, nejprvé s obnaženou zbraní na ni se obořil, aniž se tim co dal hnouti, že se veliká skála, podivně Božským řízením otevřela a jeho dceři průchod učinila, nýbrž až na tu horu za ní běžel, a ji honil, dohoniv ji pak, velice ukrutně a nemilosrdně s ni nakládal, po ni nemilostivě nohami šlapal, nelitostivě pěstmi ji bil a za vlasy daleko po kamenité a ostré cestě s ni vláčel. Že pak svatá Panna v svém předsevzetí statečně a stále trvala, ještě víceji se rozlítil, a ji Marciánovi vládaři v moc dal: vida pak on, že ji pěknými lahodnými slovy obměkčiti a oblomiti, ani také k modlářství namluviti nemůže, dal ji z jejich šatův svleci, a tak ji nahou, volovými žílami ukrutně mrskati a bíti, železnými klešťmi trhati, hořícími pochodněmi páliti, hlavu její kladivy bíti, prsy vyřezati, a tak zohavenou naposledy mečem odpraviti.

Té pak jeji smrti, žádný jiný popravcím nebyl, než této svaté panny otec sám, kterýž také pro tak hrozný a ukrutný skutek hromem z nebe zabit a spálen byl léta od vykoupení nášeho 237.

Postava svaté Barbory a její život nejsou historicky doloženy a proto byla roku 1969 vypuštěna ze seznamu katolických svatých.

27.10.2011 11:25:15
ivancader
mahjong-shot.jpg
Stará dobrá čínská hra
logo%20tech_muzeum.jpg
stránky Podkrušnohorského technického muzea na dole Julius III.
ssh.gif
stránky Spolku severočeských havířů

 

web kamera.jpg
Web kamera Měděnec nádraží náhled na aktuální počasí
559483_3038527972298_1535974596_32048335_325707509_n.jpg
O štole Země zaslíbená
PB.gif
Stránky o   počasí
logo.jpg.JPG
Stráky věnované Kušným Horám
100_1188.jpg
Stránky restaurace Mědník
P6160003.JPG
 Nové stránky věnované ubytování na Chalupě Mědník
Znak.bmp
Obec Měděnec a její stránky
Infocentrum Měd

Infocentrum Měd

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (5111 | 33%)
Ne (5147 | 33%)
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one